Když se řekne Vodní záchranná služba, mnoho lidí si představí záchranáře na člunu, kteří jsou součástí integrovaných zásahových jednotek. Bohužel pravda nemůže být víc jiná. Pokud se vám něco na vodě přihodí a zachrání vás člen VZS, buďte si jisti, že máte co do činění s profesionálem, který to dělá úplně zdarma.
Když se řekne Vodní záchranná služba, mnoho lidí si představí záchranáře na člunu, kteří jsou součástí integrovaných zásahových jednotek. Bohužel pravda nemůže být víc jiná. Pokud se vám něco na vodě přihodí a zachrání vás člen VZS, buďte si jisti, že máte co do činění s profesionálem, který to dělá úplně zdarma.
Členové Vodní záchranné služby ČČK (Českého červeného kříže) pomáhají lidem už od roku 1968, kdy byla tato dobrovolnická organizace založena, a procházejí přísným výcvikem, neboť VZS je také členem mezinárodní organizace vodní záchrany International Life Saving Federation. Jsou to tedy profesionálové pracující a zachraňující lidské životy bez jediné koruny, jako například Petr Souček, který v době potopení přívozu operoval na Slapech.
Jak moc jsou důležité finanční injekce zejména od státu, který má mít zájem na bezpečnost občanů, to plyne i z toho, že VZS pracuje jen s omezenými prostředky. „Našimi čluny bychom to nebyli absolutně schopni zvládnout, takže zaplať pánbůh, že tam byli,“ řekl Souček po potopení přívozu směrem k jachtařům, kteří lidem ve vodě házeli záchranné kruhy.
Ten to stejně jako jeho kolegové dělá ve svém volném čase, přičemž tím šidí svou rodinu se dvěma dětmi. Ale nelituje. Jeho „prací“, kterou dělá dobrovolně, jsou i ukázky pro děti, záchrana během povodní nebo školení zájemců, kteří se chtějí k Vodní záchranné službě přidat. Dobrý úmysl a pomoc bližnímu se vyčíslit rozhodně nedají.
