Myslíte si, že se školství na Praze 11 potýká se specifickými problémy nebo jej trápí stejné věci jako školy ve zbytku republiky? (Případně, jaké problémy to jsou.)
Ten hlavní problém, tedy nedostatek financí na platy pedagogů i na pomůcky, je stejný v celé republice. Do školství se u nás z HDP odvádí o zhruba dvě procenta méně, než v ostatních evropských zemích a ty peníze zkrátka chybí. Váže se na to malá prestiž učitelského povolání a tím pádem obtížné získávání nových lidí pro tuto náročnou profesi. Sehnat dnes učitele některých aprobací, jako třeba fyzikáře nebo chemikáře, je nadlidský úkol.
Na druhou stranu má jihoměstské školství svá specifika – až na původní starochodovskou to jsou velké a poměrně nové sídlišťní školy, postavené na zelené louce a podle toho také dispozičně řešené. Několik tělocvičen, velká sportoviště, odborné učebny, hodně tříd…to jsou věci, o kterých se školám například v centru Prahy může jen zdát. Jsou s tím ale samozřejmě spojeny také značné náklady na provoz.
Vyzdvihl byste nějaké pozitivní věci a změny za poslední období, které Vám na Jižním Městě ulehčily práci učitele?
Těch věcí je celá řada, můžeme zmínit třeba investice do budov a pomůcek – je radostí učit v moderní budově, se zateplením, žaluziemi, kvalitním osvětlením, vybavenou interaktivními tabulemi ve všech třídách, sportovat na novém hřišti a dráze…Pak bych určitě zmínil vybudování bazénu 11VS, díky kterému nemusí děti z Jižního Města cestovat za plaváním přes půlku Prahy, jak se to v minulosti dělo. A pak je to také stabilní obsazení ředitelských postů. Tolik probírané téma je potřeba vidět i z pozice zaměstnance, kterému vyhovuje filozofie ředitele a jeho směr, kterým školu dlouhodobě vede. To je pro mě určitě smysluplnější, než pravidelná konkurzní řízení a případné změny ve směřování školy každých šest let.
Často se hovoří o nedostatku speciálních tříd zaměřených na konkrétní dovednosti dětí. Co si o tom myslíte? Měly by školy (a můžou vůbec) zřizovat více tříd s nějakým konkrétním zaměřením – jazyky, sport, výpočetní technika apod.? Mají k tomu vůbec dostatek kompetencí?
Filozofií základního školství je poskytnout nezbytný základ znalostí a dovedností k dalšímu životu všem dětem bez rozdílu. Je velkou otázkou (a neshodnou se na tom ani odborníci), kdy má dojít k profilaci každého člověka – zda zaměření na určitý obor stačí až na střední škole, nebo zda k tomu děti vést už od základky. Často to je pak spíše než na přání dítěte na ambicích rodičů, kteří chtějí a snaží se dítě „natlačit“ na školu, která nabízí nějaké rozšířené možnosti – třeba právě jazyky, nebo výpočetní techniku…
Co si myslíte o inkluzi ve školách? Jaké s tím máte zkušenosti?
Včlenění dětí s nějakými specifickými problémy nebo obtížemi tu bylo praxi vlastně vždy. Děti, kterým třeba nešla tolik matematika, chodily do stejné třídy s jedničkářem. Učitel si s tím většinou uměl poradit, tomu chytrému dal příklady navíc, tomu méně zdatnému dal příklad třeba lehčí a znovu mu to vysvětlil. Dneska se ten pomalejší diagnostikuje jako dyskalkulik, popíšou se tuny papíru různými individuálními vzdělávacími plány a učitel ten čas, který mohl věnovat žákovi, stráví psaním zpráv a plánů na počítači…Takže největším problémem inkluze je vlastně obrovský nárůst byrokracie.
Proč jste se rozhodl být učitelem a co Vás přimělo k tomu zakotvit právě v ZŠ Donovalská na Jižním Městě?
Já se vždy hodně věnoval sportu, jak aktivně, tak i například organizací některých závodů a akcí. Rád taky pracuji s aktivními lidmi a to děti většinou jsou. Učitelství je takové poslání a já se v tom zkrátka našel. Na Donovalskou jsem chodil jako dítě devět let, a když jsem na vysoké hledal školu, kde bych absolvoval praxi, zašel jsem sem. A už tu zůstal.
Často se hovoří o tom, co by měla městská část nebo konkrétní vedení škol změnit. Nemáte někdy pocit, že tyto požadavky přesahují kompetence ředitelů i radnic? Neměla by se veřejnost dozvědět více o tom, kde začínají a kde končí kompetence ředitelů – městských částí – měst/zřizovatelů a kde a kdy se musí podřizovat nařízením například z Ministerstva školství?
To by ale znamenalo pročíst Školský zákon, Zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, mnoho různých vyhlášek a směrnic…Legislativa školství je složitá a neustále se vyvíjí. Sledovat ji vyžaduje spoustu úsilí a času a pro většinu lidí je jednodušší diskutovat bez znalosti problematiky na facebooku a paušálně určit, že za neschopnost sehnat aprobovaného a nadšeného učitele informatiky může ředitel. Že schopný ajťák dostane v soukromé sféře dvakrát takový plat a nemusí se rozčilovat s byrokracií školství, to už řekne málokdo. A že ta hlavní úloha v řádném ohodnocení a přípravě budoucích učitelů leží na státu, to už nenapíše nikdo.
Pokud byste se dostal do zastupitelstva, jaké změny byste rád inicioval a podpořil?
V oblasti sportu je to především projekt EXTREME parku, tedy sportoviště pro moderní sporty, jako jsou skateboarding či bmx. Taková věc nám tu určitě chybí. Pak jsou to další věci, jako atletická hala, údržba a provoz veřejných sportovišť, výstavba bytů pro učitele, abychom sem nalákali a udrželi si kvalitní kantory, pokračování kvalitní údržby školských objektů. Ale také úklid a údržba veřejných prostranství. Stav stanic metra Opatov a Háje je prostě ostudou nás všech.