Na obvodním ředitelství Městské police Prahy 11 pracujete od roku 1995, to je už skoro 24 let. Máte nějaké srovnání ve vývoji bezpečnosti v Praze 11?
Jižní Město si prošlo vývojem kriminality stejně jako celá Praha, potažmo celá republika. Byl jsem svědkem doby, kdy byly „v kurzu“ bytové krádeže, vloupání do koláren a kočárkáren, do objektů škol, školek, firem atd. Tento typ trestné činnosti prakticky vymizel s nástupem dohledového centra, napojením škol a školek a objektů úřadu MČ na PCO Městské policie a v neposlední řadě taktéž zavedení strážní služby v regenerovaných domech, které byly ve svěřené správě MČ Praha 11. To vše bylo postupně zaváděno v letech, kdy byl starostou Dalibor Mlejnský. V té době se také naposledy v Praze 11 rozšiřoval Městský kamerový systém, který významným způsobem pomáhá nastolovat v našich ulicích pořádek a bezpečí. Jistě si mnozí obyvatelé vzpomenou i na éru krádeží pátých dveří a kapot z vozidel. Díky perfektní spolupráci s týmem Služby kriminální policie a vyšetřování se strážníkům podařilo zadržet celou organizovanou skupinu v okamžiku, kdy svůj lup odvážela dodávkovým vozidlem pryč ze své skrýše. Ostatně tato součinnost s „kriminálkou“ a místním oddělením Policie ČR trvá doposud, a i díky tomu se hlavně majetková trestná činnost na Jižním Městě výrazně snížila.
Co si myslíte o problematice „bezdomovectví“?
Chtělo by se odpovědět, že každý problém je řešitelný, nicméně problém bezdomovectví je velmi specifický a složitě řešitelný. I za totality, kdy platila pracovní povinnost se v každém větším městě vyskytovalo pár osob, které nepracovaly a žily z toho, co jim kdo dal. Tito lidé byli zavíráni do vězení pro tzv. příživu, ale po návratu se vše vrátilo do starých kolejí. Byli, a i v současnosti to jsou lidé, kteří pracovat nikdy nebudou a tento způsob života jim vyhovuje. Zároveň ale oni po společnosti nic nechtějí, neberou žádné dávky a spíše se lidí straní.
Pak, a to je větší skupina, jsou lidé, kteří se na ulici dostali z různých příčin. Drogy, alkohol, hrací automaty, ztráta zaměstnání, nebo rozvod. U posledních dvou jmenovaných případů ale vždy může zafungovat a ve většině případů i zafunguje tzv. sociální polštář, který je v našem státě ještě docela měkký. Tito lidé, když se dostanou na ulici a stanou se z nich lidé bez domova si většinou projdou obdobím alkoholismu, nebo to přímo alkoholiky jsou. Na tyto skupiny většinou represe nezabírá, ale naopak by měla zafungovat preventivní činnost, pomoc sociální i zdravotní, kde bych si i představoval odpuštění dluhů na zdravotním pojištění, neboť to je pro tyto lidi největší překážka při hledání zaměstnaní, protože jejich nejčastější odpověď je: „Stejně mi výplatu sežere exekuce, tak proč bych měl/a pracovat“. Zde by měly aktivně pracovat sociální odbory, jejichž pracovníci musí pracovat v terénu, znát „své“ bezdomovce a aktivně jim nabízet pomoc se začleněním zpět do společnosti. Více terénních pracovníků – větší součinnost s úřadem. Tak jako to bylo na Jižním Městě ještě třeba před pěti lety.
Nejde si nevšimnout neskutečného nepořádku v ulicích Prahy 11. Kde je podle Vás příčina?
Jistě máme všichni v dobré paměti, jak bylo Jižní Město čisté, vysazovaly se stromy, zkrášlovaly vnitrobloky, odstraňovala se stará klepadla a jiné nefunkční prvky, nelegální graffiti se takřka okamžitě odstraňovaly, koše byly vysypané. Naposledy bylo Jižní Město takto uklizené na podzim v roce 2014, kdy byl ještě na radnici starostou Dalibor Mlejnský a Jihoměstské majetkové a.s. šéfoval pan Rostislav Korbel. Následující vedení radnice, a i to současné zřejmě naprosto rezignovalo na čistotu a pořádek a pak není divu, že některým občanům je jedno, že odhodí nedopalek mezi ostatní, které se neuklizené válejí na zemi, nebo PET lahev pod nevysypaný koš mezi ostatní. Sprejer klidně udělá tag na již počmáranou zeď.
Tady opět zapůsobí jen prevence a tzv., vyzkoušená „Teorie rozbitých skel“. Tato teorie je založená na tom, že pokud někde vznikne nepořádek, někdo zničí lavičku, rozbije výplň zastávky, načmárá klikyhák a nic se neděje, začínají tyto sociálně patologické jevy narůstat a nabývat na intenzitě. A naopak, když jsou věci urychleně dávány do původního stavu, tak těchto jevů rapidně ubývá. Pokud se tyto jevy dějí na pozemcích, které nejsou svěřené městské části, měly by i tak být ve veřejném zájmu odstraňovány, neboť se jedná o veřejný prostor, ve kterém občané žijí a tráví svůj čas.
Mirku, jak je to vlastně s počty strážníků na Jižním Městě? Zvyšují se – snižují? A máte přehled o trendech v nárůstu či snižování kriminality v naší městské části?
Bohužel, tak jako je to prakticky v celé republice, tak i Praze se přes všemožné nové benefity nedaří nabírat více nových strážníků. Snad se už zastavil alespoň rozdíl mezi odchozími a příchozími a situace je vyrovnaná. Mám ovšem takové krédo, že někdy méně je více. Raději méně lidí, ale zapálených pro práci, než více ale….
Nicméně na Praze 11 je kvalitní kolektiv vedený, jak já říkám, osvíceným ředitelem Petrem Schejbalem a občané Jižního Města mohou „své“ policii stoprocentně důvěřovat.
Kriminalita všeobecně klesá a zaplaťpánbůh se tento trend nevyhnul ani Jižnímu Městu, ale jak jsem psal výše je to i díky perfektní spolupráci Policie ČR s Městskou policií.
Přestupky zůstávají zhruba na stejné úrovni, ale je to dáno také pro mě ne moc demokratickým „utahováním šroubů“, kdy jsou kuřáci vyháněni před bary a hospody a pak už je jen krůček k tomu, aby byl rušen noční klid, nebo kdy na základě tzv. alkoholové vyhlášky jsou určena místa, kde je zakázána konzumace alkoholických nápojů na veřejnosti a odnesou to například rodiče, kteří si donesou pivo z restaurace ke kočárku před restauraci, nebo mimopražský občan, který nemá o nějaké vyhlášce ani tušení. Vím, neznalost zákona neomlouvá, ale…..
Navyšuje se počet kamer na Jižním Městě, o kterých jste mluvil na začátku rozhovoru?
Městský kamerový systém se na území Prahy 11 nerozšířil po roce 2014 ani o jednu kameru. Je to jako skoro se vším – poslední čtyři roky jako by Praha 11 stagnovala (v tom lepším případě).